zdravotni klaunJsou věci, které nejsou k smíchu, ale smích je pomáhá léčit. To odedávna dobře vědí Zdravotní klauni. Až v nemocnici narazíte na člověka s červeným nosem, usmějte se na něj i vy. Zřejmě právě spěchá za pacienty, kteří potřebují jeho umění rozesmát… Jak se stalo, že nemocným dětem v nemocnicích přinášejí rozptýlení a zábavu klauni? O to se postaral Američan Gary Edwards, který v České republice v roce 2001 založil sdružení Zdravotní klaun a jezdil po nemocnicích a snažil se všechny přesvědčit, že přinášet radost a humor hospitalizovaným dětem má obrovský smysl. Povedlo se.
Dnes působí v této obecně prospěšné společnosti 86 Zdravotních klaunů, kteří navštěvují 64 nemocnic a 7 zařízení pro seniory v celé ČR, a ročně uskuteční přes 3500 klaunských návštěv.

Kdo jsou zdravotní klauni, když odloží své červené nosy? Najdete mezi nimi jak herce, hudebníky, učitele, filmaře, překladatele, tak i např. evangelického kněze či skláře. Všechny pak spojuje talent, schopnost improvizace, vrozená empatie, sociální cítění, láska k dětem, chuť neustále se vzdělávat i schopnost zvládat vysokou míru stresu. Jsou pro ně celoročně organizovány různé specializované umělecké dílny a školení, jsou stále vzděláváni v improvizaci, ve hře na hudební nástroje, v pohybových aktivitách a učí se techniky k vytváření humorných situací na nemocničních pokojích. Navštěvují také odborné semináře vedené lékaři a zdravotníky, na druhou stranu lékaře a zdravotníky zase informují o svém řemeslu. Dokonale proškolenému Zdravotnímu klaunovi pak už chybí jen zajímavý kostým, nezbytný lékařský plášť, červený nos, legrační přezdívka a nějaká ta rekvizita. Takto „vyzbrojený“ pak může vyrazit za malými pacienty na svou první klauniádu.

V nemocnici se klaun vždy nejprve setká s personálem, který ho informuje o zdravotním i psychickém stavu jednotlivých dětských pacientů. Proběhne dezinfekce rukou i rekvizit, a pak už zbývá jen zaťukat na dveře nemocného, strčit dovnitř červený nos a zeptat se, jestli je klaun vítán amůže jít dál.

Kromě individuálních návštěv na pokojích nemocných Zdravotní klauni také vyprovázejí pacienty například na operační sál a milým humorem tak rozptýlit všudypřítomný strach a stres. Po konzultacích s rodiči a lékaři také vyjíždějí za nevyléčitelně nemocnými dětmi do jejich domovů. Klauni to prostě nikdy nevzdávají a i tam, kde už všechny léky selhaly, ordinují naději a smích.

„Klaun musí být psychicky velice silný – ať se mu na nemocničním pokoji naskytne sebebolestnější pohled, on musí přinášet radost a smích a zůstat klaunem až do konce. Dokud nesundá nos.“

Zdravotní klaunka Jana Kučerová alias sestra Sádra: „Byl křehký jako bublinky!“
„Nový pacient na dětské onkologii se jmenoval Vítek a byly mu necelé dva roky. V nemocnici byl sám, bez rodičů, a kdykoli jsme se přiblížili ke dveřím jeho pokoje, bál se a plakal. Nějaký čas se tak naše „setkání“ odehrávala jen tak, že jsme za dveře strčili klaunský nos a poslali mu do pokoje bublinky z bublifuku, které pozoroval a chytal do ručiček. Byli jsme trpěliví. Věděli jsme, že čas na probourání bariéry strachu malého chlapce snad mít budeme. Postupně nás Vítek začal přijímat do svého každodenního života v nemocnici. Sestry nám líčily, že se na nás začíná ptát: „Kauni? Fu fu?“ Fu fu – jak říkal bublifuku – se stal jeho nejoblíbenější hračkou. Měl ho stále u postýlky a všichni v nemocnici věděli, co Fu fu znamená. Naše přátelství s malým Vítkem se začalo pomalu rodit, strach ustupoval společným hrám a my už mohli chodit i k jeho postýlce. Měl totiž moc rád ukulele a rád si na ně brnkal. Po čase, vlastně po roce, jsme s kolegyní klaunovaly na Vítkově narozeninové oslavě. Byly mu tři roky. Dostal obrovský bublifuk, dort, dárky, ale nejvíc jsme všichni slavili, že se Vítek začíná uzdravovat. Rostly mu jemné vlásky, měl chuť skotačit, víc mluvil. Pak jsme se s ním vídali jen velmi zřídka, když přijel s maminkou na kontrolu. Vyrostl, měl delší blonďaté vlásky i rozumnější výraz. Uplynulo několik měsíců, a pak jsem se jednoho dne dozvěděla, že se do nemocnice Vítek vrátil. Ale navštívit jsem ho už bohužel nestihla. Někdy se nemoc vrátí a má mnohem rychlejší průběh než před léčbou. Nikdy na to křehké přátelství s Vítkem nezapomenu!“

Se Zdravotním klaunem se seznámíte na 2. Profinetworkingu dne 24. 11. 2016, kde je ředitelka společnosti Mgr. Kateřina Slámová Kubešová partnerem akce.

www.zdravotniklaun.cz
fb.com/zdravotniklaun